Voda v bazénech v kostce.

Snaha zaplavat si, resp.se osvěžit kdykoliv ve vodě ,vede ke stavbě bazénů blízko obydlí. To však vedle nového komfortu přináší i potřebu se starat o náplň bazénů – o vodu.

K tomu, aby voda byla bez výměny dlouhodobě přijatelná pro koupání ,je třeba zejména během sezony o ni soustavná péče- sledování jejího stavu a následně pak její úprava pomocí chemikálií i zařízení – např.filtrů.

Co se tedy u vody v bazénu sleduje, zejména proto, aby voda nezelenala, nevytvářela nánosy na dně či usazeniny na stěnách bazénu? Doporučuje se denně sledovat pH a obvykle koncentraci volného chloru. K tomuto účelu se vzorek vody odebírá cca 30 cm pod hladinou.

Základním požadavkem je tedy v každém případě sledování pH vody- přístroji, papírky či sadami chemikálií. Toto pH se má pro správnou funkci posléze přidaných chemikálií pohybovat v rozmezí 6,5 – 7,5, lze-li tak i 7,3 – 7,5.

Uvádí se, že snížení pH se dociluje přídavkem hydrogensíranu sodného v množství cca 10 g/m3 , pH se tím sníží o cca 0,1. Lze použít i kyseliny solné či sírové, ale práce s nimi je dosti nebezpečná, a tak se málo využívá.Setkat se lze i se snižováním pH pomocí kysličníku uhličitého.

Uvádí se, že zvýšení pH se řeší přídavkem uhličitanu sodného- sody -opět dávka cca 10g/m3 zvýší pH o cca 0,1.Zvyšovat pH lze i louhem sodným nebo použitím dolomitu jako filtru.

Pro to, aby voda nezelenala, netvořily se řasy, se dříve používalo skalice modré. Ta se dávkovala v množství 3-4 g / m3 vody jednou týdně, za teplého počasí i dvakráte. Od jejího používání se ustoupilo, protože poškozuje po vypuštění vody životní prostředí ,a také z důvodu, že působí na barvu vlasů a není zdravotně nezávadná. Tak nastoupila chlorová chemie. Zde jsou nejvíce využívány chlornany a chlorisokyanuráty.

Chlornan sodný obsahuje obvykle 12-15 % aktivního chloru ( je např. i v Savu, ale zhruba 2-3x méně). Je silně agresivní, a proto se musí s ním zacházet dle pokynů na obalu. Pro jeho použití je důležité, aby pH bylo 7,2-7,8, vápenatá tvrdost 200-300 ppm, celková alkalita 100-120 ppm. Pomocí něho se udržuje v bazénu hladina volného chloru na úrovni 1-3 ppm. Uvádí se, že např. 1 ppm se dosáhne přidáním cca 6 ml/m3 vody. Obvykle se uvádí dávky 25 ml/m3 denně, na začátku sezony , nebo při tzv. šokové chloraci bývá dávka 100 – 200 ml/m3. Ta se také obvykle provádí jednou týdně.Vždy se dávkuje do vody, nikdy naopak. Skladovat se má v temnu a chladu. Časem, zvláště na Slunci, se aktiivita ztrácí. Pro vyšší stabilitu ve vodě bývá proto doporučován přídavek 30g/m3 kyseliny kyanurové.

Hladina volného chloru se má takto udržovat na úrovni 1-3 ppm, nejlépe 2 ppm. Bazén by se neměl používat dokud neklesne hladina chloru pod 4 ppm. Proto se obvykle dávkování provádí večer po ukončení používání bazénu.Chloraci lze provádět i pevnými přípravky, např. Chlornanem vápenatým. Ten je vhodný zejména tam, kde je měkká voda.Uvádí se dávky obvykle 2-3 g/m3 každé 2 až 3 dny, na začátku či při t.zv. šok chloraci -10-20 g/m3.

Nově jsou používány organické sloučeniny - Trichlorisokyanurová kyselina, někdy i dichlorisokyanurová, které vykazují tu přednost, že působí dlouhodobě, jsou ve vodě také stabilnější než chlornany. Dodávají se v tabletách, které také někdy obsahují velmi malá množství měďnatých solí podporujících jejich účinek.Denní dávka bývá uváděna okolo 0,5 g/m3. Zejména dichlorisokyanurové kyseliny se pak využívá i na zazimování bazénů.

Pro zamezení tvorby zeleně lze také, zejména v poslední době ,využít při tzv. bezchlorovém systému peroxidu vodíku (je aplikováno také u rybníčků a jezírek-perkarbonátem sodným)). Není vhodné kombinovat s chlorací.Velmi omezeně je využíváno bromace či UV lamp.Setkat se lze i s použitím benzyldimetylamoniumchloridových sloučenin na likvidaci řas a to v dávkování 15 ml/m3 na začátku a pak týdně 5 ml/m3. Tyto sloučeniny jsou silně nebezpečné životnímu prostředí, a to jejich použití omezuje.

Při dávkách uvedených chemikálií se obvykle v bazénu vysráží nežádoucí hmoty, a ty je potřeby odstranit. Aby je bylo možné vybrat či vyfiltrovat, tak je nutné je vyvločkovat-vysrážet. K tomu se opět používají chemikálie. V prvé řadě je to síran hlinitý. Uvádí se, že ten se nejdříve rozpustí v teplé vodě a pak se rozlévá po hladině v množství 10-20 g/m3. Nemá se používat u patronových a křemelinových filtrů.Další vhodnou chemikálií je PAX 18-polyaluminiumhydroxidchlorid, kde se uvádí dávky 10-20 g/m3. Ten je kapalný a před použitím se částečně ředí max. 5násobkem vody.

A tak nyní ještě k dalším sledovaným hodnotám. Takovými je alkalita,. Ta by u chlorovaných bazénů měla být 60-200 ppm. Upravuje se hydrokarbonátem sodným – jedlou sodou. Další je tvrdost vody. Ta se zvyšuje automaticky při používání chlornanu vápenatého, také se dá na požadovanou hodnotu-150-400 ppm zvýšit chloridem vápenatým. Snižuje se hexametafosfátem.

Někdy mohou být problémem i usazeniny na stěnách- ty se odstraňují 25%ní kyselinou solnou.

Námi nabízené  některé chemikálie jsou v tabulce  složky chemické suroviny a chemikálie.